Filip Salaquarda

V motokáře jsem poprvé seděl v jedenácti letech a asi mně to šlo, protože jsem se hned ve své premiérové závodní sezoně stal mistrem republiky ve třídě Comer. Vyvrcholením mé kariéry v kartingu byl zisk titulu mezinárodního mistra ČR v kategorii ICA 100.

Bylo mně patnáct let a začal jsem vážně pokukovat po autech. Prvním krokem bylo absolvování jezdecké školy u pana Patery v Mostě. Počáteční zkušenosti jsem sbíral za volantem pohárového Fordu Puma, což bylo pro začátečníka jako já ideální sportovní náčiní. Adept, přicházející z lehkých motokár, se totiž musí rychle adaptovat na desetkrát těžší vůz a osvojit si brzdění pravou nohou, což není právě hračka. Dalším stupněm byl Česká pojišťovna - Škoda Octavia Cup, kde se mně hned při prvním startu podařilo probojovat se mezi elitní trojku.

Svoji budoucnost jsem však viděl ve formulích. V osmnácti letech jsem se nasoukal do kokpitu monopostu F BMW, abych se poprvé svezl na evropských okruzích, přičemž mezi mé tehdejší soupeře patřil i Nico Rosberg. O rok později řady mých konkurentů rozšířil mladičký Sebastian Vettel, ale navzdory tomu to byla pro mě mimořádně podařená sezona, v jejímž závěru jsem dokonce na Hockenheimringu vystoupil na stupně vítězů. 

Následovala perioda ve formuli 3. Její „učednická“ část se odehrála v německém Recaro Cupu. Dallara formule 3 byla samozřejmě rychlejší, ale ještě obtížnější bylo zvyknout si na větší přítlak. Výsledky byly slušné, skončil jsem jednou čtvrtý a dvakrát pátý, vytoužená „bedna“ mně ale několikrát o vlásek unikla.

Z Recaro Cupu jsem přestoupil do elitní společnosti v Euroserii F3. Vždyť mými sousedy v padoku byl opět Sebastian Vettel, ale i Lewis Hamilton, Robert Kubica, Adrian Sutil, Paul di Resta… První dvě sezony jsem absolvoval v otcově týmu ISR, tu poslední pak v německé stáji HBR. Ta byla také nejúspěšnější, přičemž jsem hrdý především na pátá místa z Barcelony a Norisringu. Jako první Čech jsem okusil peklo v ulicích východoasijského Makaa při tamní Velké ceně F3, bohužel ve finálovém závodě jsem po kolizi s Brunem Sennou vážně havaroval.

Musím se zmínit ještě o dvou dalších seriálech, v nichž jsem v tomto období nastoupil. Celkem čtyřikrát se mně dostalo cti být členem českého týmu v A1 Grand Prix. Dvakrát jsem závodil na okruhu v Šanghaji, jednou v Brands Hatch a také v Mexico City, na extrémně náročné a špinavé trati, na níž kvůli vysoké nadmořské výšce rapidně klesal výkon motoru. Dvě druhá místa jsem potom získal v roce 2006 ve F3000 International Masters.

Další změna nastala v roce 2008, kdy jsem se spolu s „mateřským“ týmem ISR účastnil serie International Formula Master. Docela jsem si věřil a ve většině závodů jsem jezdil na špici, ale vytrvalá smůla v podobě technických problémů a nezaviněných kolizí mě obrala o přední umístění v závěrečném hodnocení.

Ještě v živé paměti mám své loňské výkony ve Světové serii F Renault 3.5. Až na jednu výjimku jsem byl členem týmu Prema Powerteam. Příprava vozu ovšem vůbec neodpovídala mým představám a bodové konto tak bylo chudší, než jsem očekával.
I proto jsme se letos s tátou rozhodli spolehnout na vlastní síly. ISR odkoupil renomovanou italskou organizaci RC Motorsport a já jsem přesvědčen, že mám ve Světové serii jedinečnou příležitost dokázat, co ve mně skutečně je.

Kariéra Filipa Salaquardy v datech: