Češi ve formulích

Publikováno dne 23.prosince 2005

Češi ve formulích

Existuje patrně jen jediná závodní trať na světě, kde je z moci úřední v jedné její části zakázáno předjíždět. Letos se o tom při Velké ceně Makaa F3 přesvědčil Filip Salaquarda.

Ruleta v asijském Monaku

Bílých míst na mapě mezinárodních automobilových okruhů, na něž dosud nevstoupila noha českého závodníka, valem ubývá. Už mezi ně nepatří ani až neskutečnou pověstí obestřená městská trať v dálněvýchodním Makau.
 

Když nastupoval náš jediný zástupce v Euroserii F3 Filip Salaquarda v Ruzyni do linky do Londýna, měl před sebou třicet hodin cesty, na níž postupně vedle letadla vystřídal i loď a autobusy. Za sebou pak možná jeden z klíčových okamžiků své kariéry.
 

"Po posledním závodě Euroserie na Hockenheimringu jsme dostali od šéfa stáje HBR Sigiho Müllera, s nímž se známe ještě z časů F3000, nabídku na testování na Lausitzringu. Samozřejmě jsme na ni kývli", začal své vyprávění Filipův otec, manažer a vedoucí týmu v jedné osobě Igor Salaquarda. Salaquarda junior při něm zajížděl podstatně lepší časy než během sezóny. "Utvrdili jsme se v tom, že problém během roku byl hlavně v autě, respektive jeho nastavení. Současně jsme poznali, jak obrovský rozdíl je mezi vozy poháněnými opely a mercedesy," potvrdil obecně tradovaný názor Igor Salaquarda. HBR pro Makao připravilo dvě dallary, jednu s motorem Mercedes jel domácí Rodolfo Avila, druhá s opelem byla zatím neobsazená, protože kmenový pilot Nuňez se rozhodl se už plně věnovat testům v GP2. Volný kokpit byl nabídnut Salaquardům a ti pochopitelně neřekli ne.
 

Po příjezdu do Makaa se velmi rychle ukázalo, že se neocitli na nějaké vesnici. Někdejší portugalská kolonie je dnes spolu s Hongkongem, ležícím na druhé straně mořského zálivu, jednou z čínských bran do ciziny. Jako houby po dešti vyrostly mrakodrapy a vytvořila se moderní infrastruktura, současně ovšem zůstalo zachováno turisticky přitažlivé staré město s metr širokými uličkami a všudepřítomnými krámky. Zejména pro movitější návštěvníky má však Macao ještě jedno neodolatelné lákadlo. Igor Salaquarda: "Čína je sice komunistická, ale Macao ani náhodou. Připomínalo nám hodně Monako.
 

Je tam neskutečné množství kasín, otevřených 24 hodin denně. Do nich se stahují hlavně Číňani, protože doma hrát nemůžou. Teď se začíná realizovat obrovský projekt, kdy tam má na blízkém ostrově Taipa vzniknout takové druhé Las Vegas."
 

Ruleta poněkud jiného druhu se pomalu roztáčela na tamějším Circuitu Da Guia. Evropské hráče čekala nejdříve aklimatizace. Filip Salaquarda: "Měl jsem na ni celkem tři dny, takže to bylo celkem v pohodě. Trochu horší to bylo s počasím, protože první den lilo. Nedovedl jsem si představit, jak by se tady dalo závodit na vodě. Naštěstí pak už déšť nepřišel, teploty se pohybovaly kolem 25 stupňů, tedy žádné tropy."
 

Proslulost Velké ceně Makaa přineslo především neskutečně tvrdých 6120 metrů okruhu, lemovaného zdmi a svodidly a neodpouštějícího sebemenší zaváhání. Filip Salaquarda: "Je to hodně nebezpečná a rychlá dráha." Rychlá? "Ano, jsou tam úseky, kde jedete 260 km/h, do některých zatáček 180-190 km/h a přitom do nich vůbec nevidíte! Trať se naučit dá, ale chce to čas. My jsme měli k dispozici jen třicetiminutový volný trénink ve čtvrtek, a to opravdu nestačí."
 

Největší nástrahou okruhu je jeho povrch. Pokud se, byť jen o pár desítek centimetrů, auto odchýlí z ideální a jediné stopy, ztrácí okamžitě adhezi. Igor Salaquarda: "Strašně důležité je tady správné nastavení. Bohužel v Makau jsme byli nováčky nejen my, ale i HBR. Měli jsme hodně šikovného závodního inženýra, jenže ani on neznal zdejší podmínky. Tak třeba pneumatiky. Výhradním dodavatelem je Yokohama, která pro Macao vyvinula speciální směs. Ale ta vyžaduje zase úpravu setupu, což jsme zjistili až následně."

Musím se přiznat, že když jsem následující informaci slyšel poprvé, považoval jsem to za vtip. Jenže skutečně existuje v Makau zhruba třistametrový úsek mezi zatáčkou Dona Maria a vracečkou Melco, v němž je úředně zakázáno předjíždět! Filip Salaquarda: "On je ten zákaz celkem zbytečný, tam se předjet jednoduše nedá. Kdybyste tam chtěl někoho podjet, tak už do toho vracáku nezatočíte. Na výjezdu je problém si neutrhnout kolo, protože je máte naplno vytočená. Vůbec je dobrá znalost tratě hrozně potřebná, bez ní v podstatě nemůžete jet na sto procent. Nejenže to klouže, ale na mnoha místech je rozbitý asfalt, auto skáče ze strany na stranu, do toho kanály…" Českou výpravu ve volném tréninku a první kvalifikaci pronásledovaly trable s přívodem paliva do motoru. Jak se ukázalo, problém byl ve špatně naprogramované řídicí jednotce. Druhá kvalifikace pak bohužel pro Filipa Salaquardu skončila velmi rychle: "Na trati byl vyteklý olej. Nikdo nic nemával a tak jsem na něm uklouzl. Navíc do mě potom vrazili další dva soupeři. Asi přehlédli žluté vlajky nebo málo ubrali, nevím. Naštěstí to bylo v místě, kde se jezdí tak devadesátkou, takže nevznikla zas tak velká škoda."
 

Kritický okamžik nastal ve warm-upu pro sobotní kvalifikační závod. Filip Salaquarda: "Ve stošedesáti mně prasklo zadní ložisko a jel jsem přímo do zdi. To byla hodně ošklivá bouračka, ještě teď mně bolí za krkem. Auto se sice podařilo do startu spravit, ale nebylo to ono." Smůla o to větší, že prapříčinou děsivé rány byla mechanikova nedbalost při opravě poškození z kvalifikace…
 

Ve světle této nepříjemné události je třeba hodnotit i Filipův výkon v kvalifikačním závodě: "Byl jsem rád, že jsem ho hlavně dokončil a vylepšil si startovní pozici pro velkou cenu. Hned v úvodu jsem předjel několik lidí a pak jsem závodil víceméně sám, nikdo přede mnou, nikdo za mnou. Jenom jsem dojel týmového kolegu Avilu a po dvou kolech se dostal před něj." Znovu se však ukázala větší síla pohonných jednotek Mercedes, protože jezdecky jasně slabší místní borec na rovinkách hladce Filipovi ujížděl. Ten naopak získával v zatáčkách, v jedné z nichž nakonec Avilu i vybrzdil. Filip Salaquarda: "Piloti s mercedesy byly ve veliké výhodě. Mohli jezdit s větším nastaveným přítlakem a stejně byli rychlejší. Vydělávali tak na rovině i v zatáčkách." Účinkování našeho reprezentanta ve vlastní 52. Velké ceně Makaa nemělo k jeho velkému zklamání dlouhého trvání: "Ve druhém kole jsem najížděl do té nejpomalejší vlásenky. Najednou přede mnou začali všichni prudce šlapat na brzdu, protože se tam vepředu někdo s někým pošťuchoval.
 

Podařilo se mně na poslední chvíli zabrzdit a najednou rána zezadu. Koukám a přes mě letí auto. Praštilo do zdi a já ho málem znovu trefil. Bylo to hodně nepříjemné." Dodejme, že nedobrovolným "aviatikem" byl nositel slavného jména Bruno Senna. Ten také na místě odstoupil, Filip se naopak pokusil pokračovat: "Mrkl jsem se do zrcátka, křídlo tam je, kola tam jsou. Tak jsem to zkusil. Ale pak jsem v jedné z dalších zatáček málem šel ven." Igor Salaquarda: "Kolo bylo naražené na brzdič. Bylo to hodně nebezpečné, protože Filip s tím absolvoval sérii rychlých zatáček. Do boxu už dojížděl s poškozeným závěsem a na prázdné gumě."
 

Uspět v Makau znamená se tam ještě jednou vrátit. I proto všichni tolik oceňují třetí místo debutanta Sebastiana Vettela. Igor Salaquarda: "Byla to pro nás neocenitelná zkušenost. Teď už víme, že hlavně musíme mít konkurenceschopný motor, Opel už skutečně zaostává. Pokud to jen trochu půjde, napřesrok přijedeme znovu."
 

Vítězové Velké ceny Makaa F3 od roku 1990